Use LEFT and RIGHT arrow keys to navigate between flashcards;
Use UP and DOWN arrow keys to flip the card;
H to show hint;
A reads text to speech;
31 Cards in this Set
- Front
- Back
|
(ve středověku) zvyklost, (později) právní norma, kterou se zajišťovala dědická nedílnost jmění (zvl. pozemků) a dědická posloupnost, svěřenství, svěřenský statek; (v řím. právu) zvláštní způsob odkazu třetí osobě (fidei commissum) (za feudalismu a kapitalismu) majetek, kt. zakladatel zajišťuje pro rod ustanovením o jeho nezcizitelnosti a dědické posloupnosti; svěřenství; svěřenský statek; |
fideikomis rodinný f. unveräußerliches u. unteilbares Vermögen einer Familie. 222 V roce 1637 koupil panství Kost a v roce 1639 založil černínský f. (rodinné svěřenectví), do kterého vložil panství a statky Petrohrad, Pšovlky, Krty, Soseň, Kysibl, Andělská Hora, Šenov, Bochov, Nejdek...Kost, Mělník, Šmidberk a tři domy v Praze S. 235 V roce 1730 došlo pod vedením apelačního prezidenta ke komisionálnímu posouzení stavu černínského majetku a k úpravě fideikomisních a alodiálních dílů (libovolně děděné a prodejné). Fideikomis tvořila panství Krásný Dvůr, Petrohrad, Šmdberk ve Slezsku, statek Milčeves, nově Chudenice, Jindřichův Hradec, Švihov a Černínský palác v Praze v celkové hodnotě přes 1 mil. zlatých. Ostatní panství v hodnotě půl milionu zlatých do alodiálního majetku (Kysibl, Velichovky, Kosmonosy, Kost, Vinoř) |
|
|
ve středověku) plně svobodný, především šlechtický statek (na rozdíl od lenního) das vom Lehns- und Fideikommißverband oder von gutsherrlicher Abhängigkeit freie Grundstück |
alodiální |
|
|
279 v šumavském předhůří, první zprávy o vsi 1291 (Drslav z Chudenic) - držba až do roku 1945 Proto von a zu C. Pravděpodobně pol 14. stol tvrz, první zprávy 1564 1380 jen dvůr a kostel zmíněn 1564-1601 Humprecht Czernin malé panství (12 vesnic) |
Chudenice Humprecht Czernin dosáhl u Rudolfa II povýšení vsi na městečko. Císař udělil trhy výroční i výroční, znak a právo pečetit zeleným voskem. Tvrz přestavena do podoby renesančního zámečku, který měl obdélný půdorys. Vlastníci Adam a Děpolt Protiva, 1666 Jan Heřman z Černína, sešlé a zatížené dluhy > koupí Humprech Jan z nedrahovické větve sídlící v Jindřichově Hradci František Josef rozšíří, 1720 k panství Švihov a další statky (městečká Chudenice, Švihov, 45 vesnic) 1776 přestavěn zámek, kanceláře a byty panských úředníků 1821 Evžen Karel z lázeňského hostince letní zámeček s anglickým parkem, vychovatel dětí zde Josef Dobrovský dnes rozhledna Bolfánek na vrchu Žďár, dříve zde barokní poutní kostel sv. Wolfganga (F.J. Czernin), ochranný patron hraběcího rodu |
|
|
3. jaz. spojení dvou n. několika písmen na označení jedné hlásky (např. ch, v pol. sz [š]) 1. jaz. složené slovo utvořené prostým spojením dvou n. více slov v nezměněné podobě (např. pantáta, okamžik, dlouhohrající), juxtapozitum: |
spřežka das Digramm - Verbindung von zwei Buchstaben, die einen einzigen Laut wiedergeben (z. B. ch). |
|
|
nejvyšší komorník za krále P.O. I. Připomenut v letech 1193 a 1212, ztratitl statky, úřady a byl vypovězen ze země 3. hist. nejvyšší k. (ve středověku) správce knížecího (královského) jmění, nejvyšší úředník u desek zemských 1. (u nás dř.) osobní panský služebník: knížecí k. |
Černín údaj z Letopisů českých 1196-1278 (pokračovatelé Kosmovi) |
|
|
1 linie nedrahovická (později jindřichohradecká a vinořská z ní) 2 vymřela v první polovině 17. století po meěi |
1/Humprecht Czernin z Chudenic (1447-1497) 2/ Vilém Czernin z Chudenic (1504/10 smrt) Otto - Humprechtův vnuk Diviš větev chudenická a druhým synem Janem nedrahovickou |
|
|
Jan Czernin z Chudenic (1549/54-1580) |
1562 Nedrahovice, Lstění panství tři synové známý (Diviš, Humprecht, Heřman Václav zvaný Tureček) hejtman Povltavského kraje, většinou úřad rytířů, výběrčí královských daní zemřel mlád, asi přestavěl tvrz v ren. zámek v Chudenicích mnoho sirotků, péče od poručníků mizivá 1593 rozdělení majetku, Diviš Nedrahovice, Humprecht Prčice, Heřman zkrácen na dědictví |
|
|
Diviš Czernin (1621 smrt) |
nejstarší z osmi dětí Jana Czernina 1580 páže Rudolfa II, před stavovským povstáním konverze ke katolicismus (kritika Pavla Skály) vyšetřování podílu Viléma Slavaty na vpádu pasovských 1612 Matyášem jmenován hejtmanem Menšího Města, pak místodržící (Skála: ze stavu rytířského, rada JKMti) 1614 hejtman pr. hradu (stráží desky zemské v české kanceláři desk zemských vedle Vl. Sálu) podléhá nejvyššímu purkrabímu (08-19 Adam ze Šternberku) 23. května vpustí na hrad stavovskou delegaci se svolením purkrabího, ti provedou defenestraci Viléma Slavaty, Jaroslava Bořity a Filipa Fabricia Měli s sebou zbraně, hejtman nezajistil jejich obvyklé odzbrojení při vstupu do Hradu. Lavíruje mezi stranami Na stranu stavů dotlačen 20. srpna 1619 - měl dvě možnosti, rezignovat či konvertovat (on kapitulue, Adam ze Šternberku a Vilém Slavata uprchnou) odvolán, ale úřad nejvyššího hofmistra, a jako jediný katolík ze stavu rytířského sudím v zemském soudu, koupě vsí ze zkonfiskovaného majetku 1620 obviněn ze vpuštění vzbouřenců na Hrad, umožnil defenestraci, podřídil posádku Hradu velení direktoria Adam ze Šternberka na přímluvu zetě Martinice zproštěn viny a označí za viníka vpádu Diviše 21. června 1621 popraven, jediný katolík |
|
|
Humprecht III 1570-1632 |
vyžen Radenín a Choustník na Táborsku 1605 koupí Prčice syn Jan Křtitel Adam (synové Heřman Václav 1626-75 a Humprecht Jan 1628-82) 1606 hejtman Vltavského kraje 23. května 1618 stavy jmenován do direktoria za rytířský stav na poslední chvíli k císařské straně, pardon od Maxmiliána Bavorského přimlouvá se za kapitulaci Prahy 1621 konverze, poslední purkrabí karlštejnský |
|
|
Heřman Václav Czernin (1576-1651) 1600 komoří nad stříbrem, vrchní hejtman komorních panství 1606, 1607 pán (1610 oficiálně uznáno) svatba Marie Anna Čáslavská - peníze a panství (koupě panství Žleby na Čáslavsku) 1613-23 hejtman Starého města a komoří arcivévody Ferdinanda Štýrského 1616 vyslanec v Cařihradu (příměří na 20 let, výhodná obchodní smlouva, i osobní užitek) věrný císaři, uvězněn stavy 1619 vyloučen ze všech úřadů navždy v srpnu měl být zatčen, uprchne do Saska ve službách Maxmiliána do Prahy 1620 1625 manželka Anna Salomena Hradištská z Hořovic - záchrana majetku před konfiskací, přestoupí ke katolictví Manžel skupuje majetek, dvorská kariéru nabývá růstu 1623 svobodný pán, 1627 dědičný titul hraběte (poprvé v Čechách) 1625 přísedící u zem. soudu, 1629 hejtman Litoměřického kraje, 1645 místodržitel a později nejvyšší dvorský sudí 1633 Sylvie Kateřina Caretto-Millesimo 1637 Kost, 1639 černínský fideikomis, každý člen má ukládat 3k míšeňských kop, poklad rodu) 1651 Kosmonosy, úvěrové obchody i s Habsburky hromadění majetků jeho vášní 1644 podruhé vyslanec, 80 k zlatých, vyjedná neutralitu říše a zabrání tak spojenectví s Rákóczim >45 ukončení spolupráce se sedmihradským knížetem velkolepý příjezd do Vídně > mírová smlouva císaře s Rákóczim > místodržící v KČ nákup luxusního zboží, turecké boty, koření, zbraně, velbloud sídlí v Mělníku, fyzicky zdatný, Švédové vykopou v Praze jeho poklad (200k zlatých) 1650 nejvyšší komorník, 1651 nejvyšší hofmistr 1651 smrt, pohřeb v katedrále, veškerý majetek prasynovci Humprechtu Janovi |
zvaný Tureček, poslední z osmi dětí, čtvrtý syn k nejvýznamnějším a nejbohatším šlechticům v ČK dědictvím téměř nic, Itálie dobrodinec Vespasian kníže Gonzaga (Mantova, Montferrat) 1595 armáda (Nizozemí, Breda zajat, poté v Uhrách) 1598 svatá Země Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (manžel jeho sestry) Bavorsko-Itálie-Zakynthos, Kréta, Kypr, Jeruzalém, Betlém, Jericho - rytíři Božího hrobu, Gaza, Damietta, Káhira, Sinaj, přepadení Araby, Alexandrie, Benátky Harant - Putování aneb cesta z KČ do Benátek on také paměti, ale ne úspěšný 1621 přihlíží jako hejtman popravě svého přítele |
|
|
Humprecht Jan Czernin (1628-1682) mladší syn Jana Křtitele Adama (syn Humprechta III) a Zuzany Homutové z Harasova jezuitské gymnázium v Praze, majetek a hraběcí titul zdědí po prastrýci, 14 let zemře otec 1645 cesta do Itálie - zde pobyt až 1648 Francie návrat až 1650, sen po nastoupení církevní dráhy, nedostatek peněz |
1650 příchod do Vídně, prastrýc zařídí pobyt u dvora Leopolda, ovlivněn italskou kulturou žena Diana...di Gazzoldo (dvorní dáma císařovny) pro ní postaví Humprecht asi, nikdy nenavštíví 1654 zlom, umírá následník trůnu Ferdinand IV, místo něho pak Leopold 1659 jím jmenován vyslancem v Benátkách 1660-3 v paláci Canale Grande, čilá korespondence s císařem 1678 koupí Chudenice od zchuldé chudenické větvě 1662-78 stavba Černínského paláce 1682 umírá v Kosmonosích, v katedrále pochován synové: Heřman Jakub Gottlieb, Tomáš Zachariáš (dráha ve Vídni, úřad v české dvorské kanceláři, stavba sídla zakladatel rodové obrazárny, obraz na zámku Jindřichův Hradec 1666-8 Carlo Lurago - Humprecht letohrádek ve tvaru dvou oválných válců 1738 prodán v rámci kosteckého panství Kazimíru Netolickému 1670-3 Francesco Carrati - kostel Povýšení sv. Kříže v Kosmonosech, 1788 základní kámen koleje piaristů už dědic |
|
|
Heřman Jakub Gottlieb Czernin 1659-1710 sňatek s dědičkou hradeckého dominia Marií Josefou Slavatovou z Chlumu a Košumberka |
cestovní deníky Diaria (pět jazyků, podle zemí, v níž pobýval) 78-82 Německo, Itálie, Francie, Španělsko říšský dvorní rada> nejvyšší dvorní maršálek a kariéru zakončí jako nejvyšší purkrabí KČ (1704) Sídlo Jindřichův Hradec (1702 Josef I, Karel VI 1703) Syn František Josef 1693 konečné vypořádání sporů o dědictví (hodnota hradec. panství 1,7 mil zlatých) více času na zámku v Kosmonosích, 1688 základní kámen piaristické koleje 1697-1709 barokizace zámku (G.B. Alliprandi), Santa Casa 1702-4 loretánský soubor, ambity kolem ní Náhrobek v katedrále sv. Víta, srdce v Kosmonosích |
|
|
František Josef (1696-1733) Vrcholné období Czernínů 1710 mladý dědicem, poručník hrabě František Josef Waldstein, manžel jeho sestry |
Ich bin ein Böhmischer Patriot nesl nelibě přehlíživý přístup vídeňské vlády k českým korunním zemím Obrovský majetek: dva paláce (Vídeň, Praha, JH, Krásný Dvůr, Petrohrad, Chudenice, Kost, Kosmonosy, Švihov, Vinoř 1716 právo nazývat se vladařem domu Chudenického a Hradeckého (nositel dědictví a odkazu rodů Rožmberků, pánů z Hradce a Slavatů, též číšníkem KČ 1720 mimořádný místodržící 1721 nejvyšší zemský komorník 1731 nejvyšší maršálek 1730 úprava fideikomisu (Krásný Dvůr, Petrohrad, Šmidberk, Chudenice, JH, Švihov, Černínský Palác), alodiální majetky (Kysibl, Velichovky, Kosmonosy, Vinoř) Stavební projekty, záliba v architektuře: František Maxmilián Kaňka - Krásný Dvůr (Schönhof) u Žatce, vnuk Jan Rudolf anglický park |
|
|
Prokop Vojtěch Czernín 1726-77 |
velké dluhy od rodičů 1741 třetí nejbohatší šlechtic v zemi dědic rodového dominia Jan Rudolf v pořadí třetí syn, Wolfgang Maria - vinořská větev Vinoř - vnuk Ottokar Evžen (1809-86) |
|
|
Psohlavec - Jungmann Slovo psohlavec v starší české slovní zásobě - Milada Nedvědová a kolektiv |
Jungmann - Slovník česko-německý 3, s. 743. psohlaw též psohlawec (psj hlavu magjcj) též cynocephalus, Hundskopf Psohlawce nazýwali Slowáci Uherštj Tatary, hlawy psjm podobné magjcj, kteří lid v lesích sledovali Domažličtí nazývali Chody tam bydlící psohlawce O zlostných nebo zpurných se užívá Hundskopf (Schimpwort) Turkovi, pohanovi, neznabohovi (Mahomet svým p a smilným Turkům) Můžeme doložit, že právě k této německé nadávce se uchýlil německý hejtman, když v r. 1706 psal o rebelii, kterou provedli Chodové „unter dem Namen der Hundsköpfe“.[16] Ze stejného odporu proti rebelům a buřičům vyplynul na konci 17. stol. i postoj německé vrchnosti, která z nepřátelství k Chodům nazvala český Chodov německým názvem Meigelshof. Ozývá se v něm slovo meuchel, hanlivé označení pro vzpurného potměšilce, poťouchlíka |
|
|
Psohlavec - středověk Pes byl ve středověku symbolem strážce a věrnosti (např. i v rozvíjení milostných motivů)[25] a hřál se na výsluní přízně středověké aristokracie Psí hlava byla tedy v prvním i v druhém okruhu kontextů symbolem něčeho neřádného, obludného, zvráceného. Proto pochopíme odpor Chelčického proti šlechtickým znakům, v nichž vidíme „bránu, vlčí nebo psí hlavu |
psiehlavec už u Klareta (Glosář) překlad z latinského cinocephalus, resp. acenophalus; už tím se naznačuje zdroj informací o lidech se psí hlavou. Klaretův údaj, zařazený do oddílu De monstrosis hominibus, lze patrně vztáhnout k scholastické encyklopedii Honoria z Autunu (Augustodunensis). na počátku 15. stol. už vznikl z němčiny i staročeský překlad, tzv. Lucidář Mistr odpovídá na žákovy otázky o Indii, líčí podivné stvůry, jež v této asijské končině žijí. Mají prý nohy obrácené patami napřed, na nohách mají 18 prstů a na rukách 17 prstů. „A ti mievají psie hlavy a odievají se chlupatými kožmi, ješto drú zvieřata, a když mluvie, tehda jako psi štěkají, a proto jim řiekají psohlavci.“ |
|
|
Psohlavec - nový význam Už v polovině 16. stol. zaznamenal Jan Blahoslav lidové rčení „Rádi by na něj, na chudinu, psí hlavu vstrčili“.[38] Vstrčiti na někoho (zvl. slabého a nezámožného) psí hlavu znamenalo jako dnes ‚pohanět někoho, učinit z někoho darebáka, zlotřilce‘ |
V průběhu 16. stol. však nastupuje nový význam slova psohlavec — jde o nadávku, které se užívá proti lidem, kteří se nechovají řádně nebo zacházejí ukrutně s křesťany. V r. 1589 volal z kazatelny pražský farář své útoky proti literátům. Chtěl je bičem vyhnat z chrámu a „také jim psohlavců nadal“ Šimon Lohnický: Vždy jde o označení hanlivé nebo přímo o nadávku. Zastávaje se křesťanů napadených tureckými vojsky spílá Lomnický „tomu psohlavci Turkovi, pohanu, Pavel Stránský ve spise oslavujícím český stát uvádí v přehledu jednotlivých českých krajů i zmínku o Chodech. Jsou to lidé těšící se nevšedním svobodám a říká se jim Chodové nebo lidově Psohlavci („qui Chodowe et vulgo psohlavci nuncupantur“)neznabohovi“. |
|
|
Psohlavec v nové době |
Bylo třeba, aby uplynuly desítky let, než se slovo psohlavci mohlo změnit z nadávky v běžné pojmenování a než ve vztahu k domažlickým Chodům nabylo dokonce příznaku chvály nebo vysokého morálního hodnocení. ke konci 18. stol. v něm mohli vidět označení pro svobodomyslné, hrdé rebely. Avšak teprve u Aloise Jiráska se přezdívka Chodů stává symbolem statečnosti a starý Příbek modelem vážného praporečníka starých Psohlavců,[23] tj. strážcem praporu, na kterém teprve Mikuláš Aleš vymaloval psí hlavu. Spolu s proměnou znamení na chodském paporci, kde se místo plstěných bot z r. 1543 objevila u Alše psí hlava,[24] proměnilo se označení psohlavec u Jiráska z hanlivého v čestné a obdivné. |
|
|
Cynocephalus¨ pavián Der Steppenpavian (Papio cynocephalus), auch Gelber Pavian |
cynocephalus, ī, m. (κυνοκεφάλος), I) ein hundsköpfiger Affe (in Asien), Hundsaffe (Simia Inuus, L.), Plin. 6, 184. Cic. ad Att. 6, 1, 25 II) der hundsköpfige Anubis, Cypr. ad Demetr. 12. Tert. apol. 6. 1721: Cynocephalus, Jonst. ist ein Geschlecht sehr wilder Affen. Er ist groß, als wie ein Schöps; und sein Hals ist mit langen Haaren bewachsen, als wie des Löwen: der Kopf sieht wie ein Hundskopf aus. Er fällt in Ethiopien: nähret sich mit Früchten, mit Schnecken und mit Fleisch. Sein Geschrey ist rauch und wunderlich. |
|
|
Psohlavci |
1884 Alois Jirásek Květy na pokračování, 2x zfilmován, předloha opery symbol protifeudálního zápasu českého venkova neboli selských bouří už předtím národopisný zájem (Němcová, Erben) zlovůle mocných a bohatých |
|
|
Draženov |
zde spravuje rychtu Kryštof Hrubý, pozván sem hajný Matyáš Just 1793 (předtím vyhrál spor s Domažlicemi tím, že protestoval osobně u císaře) nejvyšší kancléř F.O. Kinský prý ví o Chodech |
|
|
Jan Sladký zvaný Kozina z Újezdu |
člen deputace vyslané do Vídně spolu s Davidem Fortsem z Tlumačova (peníze, 2 originály privilegií od JL a Jiřího z Poděbrad), připojí se pak i Just |
|
|
Chodové úzký pás vesnic okolo Domažlic podél pohraničního území, kolem královských hradů Domažlice, Tachov, Přimda střežit hranici, provádět obchodníky (klejt), přivést je k celní hranici, pochůzky (nikdo nesmí těžit a posunovat mezníky a neoprávněně se usadit Jinak zasekat les na zemských stezkách Privilegia: přímo panovníkovi podléhají, svobodné nakládání se statky, stěhovat se, přijímat a propouštět usedlé, provozovat řemesla, podle úvahy kupovat pivo, mlít obilí, užívata lesa k těžbě a lovo, osvobozeni od robot |
notoričtí stěžovatelé od roku 1522 spor se zástavními pány z Švamberka Dalimil 1040: Jindřich III x Břetislav ve Všerubském průsmyku 1325 první privilegium V 16. století poněmčení na Tachovsku, pak už jen Chodové u Domažlic 12 vesnic zemská stezka Řezno-Waldmünchen-Domažlice- Plzeň Klenčí pod Čerchovem, Chodov, Újezd, Postřekov, Draženov. Krále zastupuje purkrabí na domažlickém hradě (P.O. II) = Chodovský hrad - chodský soud - předsedá rychtář jako zástupce krále a přísedí 12 volených konšelů, zde privilegia a vězení Jednotná obec s vlastní samosprávou a společnými výsadami pečeť - čakan s 14 hvězdami a prapor selských plstěných bot podle zprávy z 1543 |
|
|
čakan |
čakan, čekan, -u m. (6. j. -u, -ě), čakana, čekana, -y ž. (z tur.) 1. (nář. též čagan, čegan, -u m.) kovaná hůl (se sekyrkou); hůl vůbec: postava Choda s č-em v ruce; |
|
|
Lammingenové z Albenreutu rytířský stav, v západních Čechách asi v 15. století (Bavorsko či Chebsko) Albenreuth či Mýtina na Chebsku tvary: Laminger, Lomaner, Lomigar) do stavovské obce na konci 16. století (vsi u Přimdy) => v 17. století už ne cizí rod, mluví ze začátku i česky většina luteráni, 3 ze čtyř synů 1618 Jen Volf Vilém přestoupil dříve na katolictví, majetek bratrů zkonfiskován, dobré styky s Lichtenštejnem - neoprávněně se statků ujme Erb: červený štít s 3 zlatými pahorky a stříbrným šraňkem 1621 Chodský hrad s vesnicemi a hvozdem jen 7500, tržní cena 37 tisíc míš. kop (česká komora si stěžuje) Nechá Chody přestoupit na katolickou víru za což je císařem chválen 1630 za 56k (Lammingen zaplatí jen 10k) za "zásluhy o císařský dům" spolu s jmenováním říšským dvorním radou a povýšením do stavu říšských svobodných pánů postoupí císař hrad s přináležejícími obcemi a lesy v dědičné držení přenesou sídlo do Trhanova |
postavení hrdých sedláků se zhoršovalo, rostla nenávist k zástavnímu městu Domažlicím. 1618 se město postaví na stranu rebelů, Chodové ne a odmítají vystoupit proti F II. > potrestá Domažlice, zbaví je správy chodských obcí, 1621 získají novou vrchnost Wolfa Viléma Lammingena, otce Lomikara |
|
|
supliky suplika, -y ž zast. a hovor. expr. žádost, prosba die Supplikation - Bittgesuch, Bitte. veraltet Latina: I) die öffentliche Demütigung vor Gott, die feierliche Verehrung der Götter durch Gebete u. Opfer, Buß- od. Bettag supplico, āvī, ātum, āre (supplex), vor jmd. in die Knie (zu Füßen) fallen, I) im allg., sich vorjmd. demütigen, jmd. flehentlich bitten, zu jmd. flehen, jmd. anflehen, jmdm. gute Worte geben |
340 Chodové psali s. stále nejen do Vídně, ale i místodržícím do Prahy, což Lammingena, a převedším jeho hejtmana přivádělo k zuřivosti |
|
|
Volf Maxmilián 1674 ženou Kateřina Polyxena rozená Popelová z Lobkovic (vdova po prezidentu české komory Vratislavu z Mitrovic) > královský hejtman Plzeňského kraje 1654 podle berní ruly jen 356 berně osedlých (39. rod podle majetku) na panství Němci většina (22 obcí, Češi 11) dobrý podnikatel, hrabivý a bezohledný, arogantní, pomstychtivý 346 1686 přádelna, druhá textilní manufaktura v Čechách v Kdyni 1677 barokní zámek v Trhanově |
nejmladší syn Volfa Viléma, 1660 v čele komise (vyšetřování právních nároků chodských vsí) 341 krutý pán a dobrý hospodář nechá uvěznit rychtáře Chodů, stále varuje před rebelií 1665 nepravdivé dobrozdání české komory: zúčastnili se prý rebelii proti F II, ztratili proto výsady, císaři doporučeno, aby jim uložil věčné mlčení 1 |
|
|
věčné mlčení perpetuum silentium |
1668 císařským reskriptem Leopolda, pozbudou privilegií, stížnosti se provždy zamítají, poddanými Lammingena víra v spravedlivého krále nalomena, zůstalo jen 24 privilegií, stále je považují za platná |
|
|
Robota 1. hist. práce, kt. musil konat poddaný na statku feudální vrchnosti: die Fron (Frondienst, die Robot) méně lidí musí platit více daní po válce, hospodářské podnikání v rámci režijního velkostatku (dvory, občíny, pivovary, mlýny, hutě, manufaktury) robota formou nucené neplacené práce |
Lomikar potřeboval, aby poddaní robotovali při dvorech a dopravovali materiál na stavby a suroviny pro hutě. Základem prosperity velkostatku robota a nucený odběr vrchnostenských výrobků |
|
|
selské rebelie místně omezené a pacifikace snadná volání po starých právech (OZZ zrušena) nejdříve spíše revolty |
1652 první Starý Týn u Úštěku - panství litoměřického děkanství: sedláci nesouhlasí s novými robotami vyženou úředníky ze zámku 1668 sever Boleslavského kraje - Arnošt Josef z Valdštějna : rozehnáni Turnovskými při pokusu o tažení na Prahu |
|
|
Leopold Consilio et industria (S rozvahou a pílí) centralizace - tajná rada, dvorská válečná rada, absolutismus stížnosti z českých krajů od 1679 (frýdlantské, liberecké, boleslavské kraje) > kyrysnický pluk Kryštof Haranta z Polžic pod velením Piccolominiho 1680 zákaz se obracet se stížnostmi na něj, jne na krajské hejtmany, poddanská privilegia z před 1618 ruší, pokud nepotvrzena vrchností > povstání otevřená Boleslavský, Žatecký, Slánský, Plzeňský kraj petice, odmítají robotovat, napadají sídla, vyhánějí panské úředníky Vojenské oddíly mají snadnou práci, zřízení tří vyšetřovacích komisí - několik popraveno potupně velitelů Černínovi: V těchto zlých časech je zapotřebí udržovat sedláky poněkud ve spokojenosti a dobře s nimi zacházet, neboť to jsou koneckonců lidé stejně jako my Souhrn: 200 sedláků zabito, 50 popraveno robotní patent - první pokus o jednotnou úpravu, první zásah do vrchostenských poměrů (3 dny v týdnu maximum), zákaz výběru daní nezaložených na právu, zvyšovat dávky, nutit ke koupi výrobků předražených, ukládat robotu o svátcích) |
1679 v Praze kvůli moru císař paradoxů 1657 císařem, asi připravován pro církevní dráhu "ošklivý krasoduch" velmi vystouplý ret, třikrát ženatý, často nevěrný rádci: Humprech Jan Černín, Václav Eusebius z Lobkovic, Jan ... Vratislav z Mitrovic... prezident vídeňské dvorské komory Georg Ludwig hrabě Sinzendorf inteligentní, ostýchavý, skromný, svědomitý, čtyři jazyky (česky ne), vědecké bádání (tři univerzity - Olomouc), hudebník bigótní katolík (poutě do Boleslavi a Svaté hory u Příbrami), vyžene z Vídně židy |
