Use LEFT and RIGHT arrow keys to navigate between flashcards;
Use UP and DOWN arrow keys to flip the card;
H to show hint;
A reads text to speech;
14 Cards in this Set
- Front
- Back
|
byl český dramatik a dramaturg Národního divadla. Černé duše, Naši furianti, Paní mincmistrová furiant, -a m expr. člověk okázale domýšlivý, nadutý, umíněný;furiantský příd. expr. pyšný, domýšlivý, nadutý, nafoukaný, umíněný: furiantské gesto; 1. expr. člověk přemrštěně a okázale projevující své sebevědomí, pýchu, domýšlivost, nadutost, nafoukanost, umíněnost; vůbec člověk pyšný, umíněný |
Ladislav Stroupežnický (6. ledna 1850 Cerhonice[1] – 11. srpna 1892 Praha) Naši furianti : [obraz života v české vesnici o čtyřech dějstvích] / Ladislav Stroupežnický Záskok: Po prohraném soudním sporu s Ladislavem Stroupežnickým, jehož Furianty sehrál ve třech lidech, zvolal Cimrman na odchodu ze soudní síně:„Vaši Naši furianti mi můžou být ukradení!“ Cimrman dramatik nosil na dně své neklidné duše jeden velký sen: dočkat se uvedení vlastní hry na prknech Národního divadla.O sžíravosti této mnohaleté touhy svědčí jeho korespondence s prvním dramaturgem naší první scény Ladislavem Stroupežnickým. Stroupežnický, povaha umíněná a argumentům protivníka naprosto nepřístupná, během svého desetiletého působení ve Zlaté kapličce shodil nemilosrdně ze stolu přes pět set divadelních her. Značnou část té hromady odmítnutých rukopisů tvořila díla Járy Cimrmana, Adalberta Kolínského a Elišky Kutnohorské, což byly Cimrmanovy pseudonymy.Laskavostí Divadelního oddělení Národního muzea můžeme dnes nahlédnout do vášnivých dopisů, které si dva velcí duchové českého divadla vyměnili v roce 1890. Tato korespondence je pro nás cenná i proto, že podává svědectví o Cimrmanově ztracené bájeslovné hře Čechové na Řípu. |
|
|
Dílo: Domeček pro panenky : (Nora) : [hra ve třech dějstvích] / Henrik Ibsen ; [z norského originálu ... přeložil František Fröhlich] 1879 Nora oder Ein Puppenheim seine Uraufführung am 21. Dezember 1879 in Kopenhagen am Det Kongelige Teater |
Henrik Ibsen Záskok: Odvážně například snížil počet sester v Čechovově hře na jednu, Alibabu a čtyřicet loupežníků úspěšně uváděl pod názvem Samotář Alibaba.V době, kdy neměl žádného představitele dámských rolí, neváhal Cimrman hrát slavné Ibsenovo drama pod názvem Nor. |
|
|
Wiki: (* 8. Juli 1847 in Plánice; † 22. Januar 1941 in Stádlec bei Tábor) war ein tschechischer Techniker, Industrieller und Erfinder. Seine größte Erfindung waren Verbesserungen der Kohlebogenlampe, wozu er sich eine automatische Regulierung patentieren ließ, sowie sein Beitrag zu Elektrifizierung Böhmens durch den Bau von Kraftwerken und die Einrichtung elektrischer Eisen- und Straßenbahnen. Von den Journalisten seiner Zeit wurde er oft als der „tschechische Edison“ gerühmt. |
František Křižík Helmut Rumpler 1804-1914: Die in Deutschland, Großbritannien und in den USA seit 1866 entwickelte Elektrotechnik wurde in Österreich durch die als Telegraphenanstalt in Wien etablierte Firma Siemens und Halske vertreten. Sie baute 1873 auf der Wiener Weltaustellung die Beleuchtungsanlage der großen Maschinenhalle, errichtete die ersten ö-en Elektrizitätswerke, die erste elektrische Lokalbahn von Mödling nach Hinterbrühl und installierte die ersten Städtebeleuchtungen. Neben Siemens und Halske entwickelte sich in Prag die elektrotechnische Werkstatt des Ingenieuers Emil Kolben, die spätere Böhmisch-mährische Maschinenfabrik Kolben-Daněk. Für die Beleuchtung entwickelte noch vor Edisons Kohlenfadenlampe F. K. 1878 die elektrische Differentialbogenlampe. Im Jahre 1878 wurde sie zur Beleuchtung einiger Wiener Straßen verwendet. Als erste Stadt auf dem Kontinent nahm Brünn im gleichen Jahr eine elektrische Beleuchtungsanlage des Stadttheaters in Antrieb. Solange die Elektrizität allerdings auf Gleichstrombasisarbeite, war ihr Einsatz nur beschränkt möglich. Záskok: Slibuji, že nevypnu, pane mistře. Se zálety jsem dneškem skoncoval. Budu si muset vybrat - buď moje nová, oblouková lampa nebo vaše stará. A nyní mě omluvte, půjdu nahodit generátor.(Rozsvítí se.)Doc. Jaroslav Weigel:Viděli jste, přátelé, respektive slyšeli, jak Cimrman využil výpadku proudu, který divadelní představení zpravidla ochromí, k pobavení publika.Scénku „Tma jako v pytli“ hrála jeho společnost několik let se stejně bouřlivým ohlasem, jakého jsme byli svědky dnes, a to až do roku 1913, kdy navštívil divadelní představení František Křižík s chotí. Sám Křižík by byl přešel celou záležitost s humorem, ale jeho paní trvala na tom, že scénka musí být stažena z repertoáru a výpadky proudu musí přestat. |
|
|
1. ruční dvoukolový dřevěný vozík s velkými postranními koly, s ojí na tažení der Thespisk. = Wanderbühne. 1. a) kleiner ein-, zwei- od. dreirädriger Wagen zum Schieben od. Ziehen: die Karre/den Karren [für jmdn.] aus dem Dreck ziehen (ugs.; eine verfahrene Angelegenheit [die ein anderer verschuldet hat] bereinigen); Theatergruppe, die im Allgemeinen kein eigenes Haus besitzt u. an verschiedenen Orten Vorstellungen gibt. Meyers: Thespis, aus Ikaria in Attika, um 536 v. Chr., galt den Griechen als Begründer der Tragödie, indem er dem dithyrambischen Chor einen Schauspieler hinzufügte. Der sprichwörtliche Thespiskarren für wandelnde Bühnen beruht vielleicht auf der irrigen Vorstellung des Horaz, daß T. auf einem Karren umhergezogen sei, um seine Vorstellungen zu geben. Thespis, idis, Akk. in, m. (Θέσπις), Thespis, der Begründer des griech. Dramas, Zeitgenosse des Solon u. Pisistratus, Hor. ep. 2, 1, 163; de art. poët. 276 |
kára [nach dem Tragödiendichter Thespis (6. Jh. v. Chr.), dem Begründer der altgriech. Tragödie] My, kteří táhneme káru Tylovu po venkově, vidíme arci život jináč než vy, co v Praze sedíte jako ve skleníku. Že jsem nechal přijíti na horu Říp i praotce Němce, praotce Žida a blížiti se i osmahlého praotce Cikána v krytém voze plném kradených slepic, má svůj výchovný smysl. V české kotlině, jestli Vám to neušlo, nežijeme jen my Čechové. V pospolitosti zde musí žíti i potomci jiných praotců. Také oni jsou v mém divadle vítáni a přál bych Vám viděti, jak radostně můj výklad dějin přijímají.Jsem Vám velice vděčen za postřeh o Roudnici. Ta tenkrát ještě nebyla a já uznávám, že to je kravina. |
|
|
eine tschechische belletristische Zeitschrift, die von 1851 bis 1866 aufgelegt wurde und nach einer tschechischen Sagengestalt benannt war Redigiert wurde sie von Ferdinand Břetislav Mikovec und ab 1863 von Vítězslav Hálek. Eine weitere Zeitschrift des gleichen Namens erschien seit 1898. Es handelte sich um ein periodisches Werk für Literatur und Kunst, ein gemeinsames Werk der sogenannten Lumírovci und Česká moderna, redaktionell geleitet von Václav Hladík. Eigentümer des Verlages war Firma J. Otto. Zu Beginn arbeiteten František Xaver Šalda und seine Schüler mit. |
Lumír Měsíční revue pro literaturu, umění a společnost (orgán literárního oboru besedy umělecké) - redaktoři Viktor Dyk a Jaroslav Vlček 1909 náklad Jan Otty Záskok: dopis Stroupežnickému/ Milý Láďo,proč my si dávno netykáme, ty stará vojno? Dočetl jsem se v Lumíru, žes chodil dva roky na reálku v Písku. I já jsem tam chvíli studoval, jsme tedy spolužáci.Rád bych se Ti něčím pochlubil. |
|
|
Bratři Alois (1861–1925) a Vilém (1863–1912) Mrštíkové dramatická divadelní hra-tragédie Aloise a Viléma Mrštíků z roku 1894. Maryša – citlivá selská dívka, miluje Francka, na nátlak rodičů se provdá za Vávru |
Maryša Pozoruhodným fenoménem souboru byl jeho protagonista, všestranný Ota Plk. Patřil k tomu typu herců, kteří své role příliš silně prožívají. Otu Plka každá postava zcela pohltila. Zatímco ostatní herci z úlohy prostě vystoupili tím, že se po představení odlíčili, Ota Plk zůstával ve svých rolích ještě dlouho po spadnutí opony. Tento herec vlastně vůbec nežil svůj život. Doslova bydlel v charakteru,který toho dne představoval, než mu nová úloha dovolila přestěhovat se do postavy jiné.Diváci tomuto absolutnímu herectví aplaudovali, ale provoz divadla tím často trpěl. Ota Plk byl s úspěchem obsazován i do dámských rolí. Jeho výkon v Maryše byl tak strhující, že plakalo nejen obecenstvo, ale i herci. Představení se jednou muselo dokonce na několik minut přerušit, protože plakal i otrlý nápověda Standa Křeček. Ovšem opravdovost, s jakou Plk nešťastnou děvčicu podal, měla za následek, že s ním po představení nikdo nechtěl jít na kávu.Všichni si oddechli, když Maryša zmizela z repertoáru. Ota Plk se přestěhoval do Švandy Dudáka, a tím přestal být svému okolí nebezpečný. Kromě toho skončily i jeho periodicky se opakující měsíční dny nervozity a hysterie.Dalším charakteristickým znakem Cimrmanovy družiny byl značný počet netalentovaných herců. Této tradici zůstáváme věrni i my. Prácheňský: To je myslím velká, velká chyba. Proč psát nový hry, když lidi chtějí starý a osvědčený? Co byste říkali Maryše? Jed v kafi. To je drámo. |
|
|
Rolle, in der ein Darsteller seine künstlerischen Fähigkeiten besonders entfalten kann: der Mephisto war eine von Gründgens' -n. |
die Glanzrolle Principál: Vejš. Mnohem vejš!Vypich: Na takovou glancroli by si moh troufnout…Principál: Stejně byste to neuhádli. Přijede sám Karel Infeld Prácheňský! |
|
|
(23. ledna 1846 Milavče u Domažlic[1] – 6. května 1903 Praha) byl český herec, překladatel divadelních her, autor humoresek a memoárových črt. |
Jiří Bittner Principál: Víte, jak je pro nás to představení existenčně důležitý? Já přece nemůžu říct, pane starosto, ta premiéra k vašim narozeninám se ruší, protože nám utekli herci Bittner a Bittnerová! Ale to jim nezapomenu. To je zrada. To je kudla do zad.Vypich: V tom má prsty hlavně Bittnerka. Bittner sám by neodešel.Vlasta: A máme někoho za Bittnerovou?Principál: Nemáme, ale to nevadí. Budete dělat, jako že tam je, i když tam nebude. Prácheňský (deklamuje v domnění, že mu principál napovídá): Kam se hrabe Bittner, to se nedá srovnat. |
|
|
WIki: divadelní hra Aloise Jiráska z roku 1905. Premiéru měla v pražském Národním divadle dne 17. listopadu 1905. Režii premiérového představení měl Jaroslav Kvapil. Jedná se o autorovu nejznámější hru, zároveň s tím se jedná o vůbec nejhranější původní českou divadelní hru všech dob, která byla i několikrát zfilmována. |
hra Lucerna Úsek: Mlynář. Nevzdám se té lípy, protoţe je mým dědictvím po dědu apradědu; je našeho rodu od nepaměti. Rostla staletí, akdybych vám ji vydal, padla by chvilkou. A jak moh' bychdopustit, aby klesla poraţena, aby padla její koruna, kdeţptactvo nocuje a spí a zpívá. A co pod ní, v jejím stínu, zaparna v poledne i podvečer, co tam lidí odpočívalo aodpočine, co hovorů tu, rozprávek, starých pamětí o divnýchdějích. Pokolení jde za pokolením, a lípa pořád chrání je astíní. Záskok: Prácheňský: Je to prodaný?Principál: Našlapáno, mistře.Prácheňský (zkusí akustiku, až se lekneme): Ale té lípy se nevzdám! Je našeho rodu od nepaměti! Mň, mň, mň… V prázdném sále to zní dutě, ale až přijdou lidi, ono to bude lepší. Heleďte, všimli jste si, jak si který lidi kam sedaj? Tak tady vprostředku v první řadě místní honorace, to je jasný. Ale tady vlevo (ukáže příslušný prostor v hledišti), to je zajímavý, tady seděj vždycky blbci. Uvidíte večer. Já nevím, proč se stahujou zrovna do těchhle míst. Tak co to dáváme? Říkal mi tady kolegáček (ukáže na Bártu), že nějakou novotu. Prácheňský: Nebo Lucerna. To se taky líbí. Ovšem kněžna nesmí bejt těžká. Já jsem jednou přenášel přes močál Musilovou-Vébrovou… Znáte Musilovou-Vébrovou? Ona je jak dvě: Musilová, Vébrová! |
|
|
aus dem S. (ohne Vorbereitung; improvisiert; mhd. steg[e]reif, ahd. stegareif = Steigbügel, 1. Bestandteil zu steigen, 2. Bestandteil zu 2Reif in der alten Bed. »Strick« [u. wohl urspr. = Seil- od. Riemenschlinge am Sattel], eigtl. = ohne vom Pferd abzusteigen: etw. aus dem S. vortragen). ex tempore - unvorbereitet, aus dem Handgelenk (ohne nachzudenken) improvizovat ned. i dok. (co; ~) (vy)tvořit bez přípravy, spatra, narychlo připravovat, připravit extempore neskl. s. (zř. 7. j. též -m) (z lat.) nečekaná, nepřipravená, příležitostná poznámka s hlavním tématem nesouvisící, čin takového rázu: vtipné, obratné e.; učinit e. uprostřed přednášky, výkladu; div. herecké e. vlastní přídavek herce do textu hry; |
štégrajf Prácheňský: Jakýpak aranžmá, prosím vás? Já budu stát tady. (Zabodne ukazovák do prostoru, který si pro sebe vymezil.) Když dělám takovou kládu ze štégrajfu, nemůžete po mně chtít nějaký riskantní toulky po jevišti… Jo, když jsem si jistej, to já si klidně vyšlápnu až sem. (Přejde na forbínu.) Ale dneska s tím nepočítejte.Principál: Jistě. A pro vaše uklidnění, mistře: když bude nejhůř, my praktikujeme takový osvědčený trik – roli zvědavého invalidy. V případě, že se drama na scéně nedejbože rozklíží, víte, kdyby nám to úplně vykolejilo, já sem vjedu a nasadím to zpátky na koleje. Ale to jen skutečně v nejkrajnějším případě.Prácheňský: Jo, jo. (Zamyšleně hledí z rampy do „prázdného“ sálu.) Hlavně aby večer seděli blbci jenom tady vlevo… |
|
|
ob. expr. pranice, nepříjemnost, zmatek (nazv. podle bosenského města Maglaje, proslulého řeží v r. 1878) Meyers: Bezirksstadt in Bosnien (Kreis Dolnja-Tuzla), am rechten Ufer der Bosna und Station der Bosnabahn (Brod-Sarajevo), liegt malerisch am Fuß der Ozren-Planina, ist terrassenförmig auf drei kleinen Hügeln erbaut, hat eine schöne Moschee (Kuppelbau aus dem 15. Jahrh.), ein großes befestigtes Kastell, eine lange Brücke über die Bosna, ein Bezirksgericht und (1895) 3431 meist mohammedan. Einwohner. – M. ist berüchtigt durch den Überfall, den die Bevölkerung 2. Aug. 1878 mit Erfolg gegen eine Husareneskadron ausführte; den Gefallenen wurde neben dem Brückenkopf ein Denkmal errichtet |
maglajz pranice, rvačka; nepříjemnost; zmatek (podle bosenského města Maglaje, proslulého řeží v r. 1878): měl s ním těžký m.; až to praskne, to bude m.!; přišel do největšího m-u; v krámě je m., jeden se tlačí přes druhého. |
|
|
d |
Wiener Ringstraße, supranationale Konzeptionen, Zusammenbruch der Monarchie, Idee des politischen Gleichgewichts (Balance of power); europäischen Konzert unter Führung von Metternich |
|
|
1. (7. j. též -m) listina, formulář pro osobní údaje 2. čast. mn. 1. -ia s i -ie ž (2. -ií) osobní údaje¨ 1. listina s osobními údaji: vyplnit n. 2. též mn. nacionália, nacionálie (ž.) osobní údaje: dotaz po n-ích; uvést své n-e, svá n-a das; -s, - (österr. Amtsspr.): a) Angaben zur Person, Personalangaben: das N. aufnehmen; b) Formular, Fragebogen für Angaben zur Person. |
nacionále Liptákov |
|
|
1. (schweiz., sonst veraltend) a) Fahrkarte: ein B. lösen; b) Eintrittskarte: ich habe noch ein B. für die Uraufführung erhalten.
2. a) (österr., sonst veraltet) Briefchen, kurzes Schreiben: in der Pause steckte er ihr heimlich ein B. zu; b) (österr.) Briefkarte. Kärtchen o. Ä., das man beim Entrichten des Eintrittsgeldes bekommt u. das zum Besuch einer Veranstaltung, Einrichtung (3) o. Ä. berechtigt. |
das Billett, s oder -e urspr. = Quartierschein, frz. billet (de logement) < afrz. billette, unter Einfluss von: bille = Kugel zu: bullete = Beglaubigungsschein, zu: bulle = Siegelkapsel < lat. bulla Leutnant Gustl: Weil sie mitsingt, hat er auch das Billett gehabt, der Kopetzky. Und grad der hat mir heut' das Billett geben müssen ... und das Billett ist an allem schuld ... ohne das Billett wär' ich nicht ins Konzert gegangen, und alles das wär' nicht passiert. Seit – seit gestern sechs Uhr abends im Kaffeehaus ... ja! Wie mir der Kopetzky das Billett gegeben hat – eine Melange (Milchkaffee) und zwei Kipfel (Hörnchen) |
