Study your flashcards anywhere!

Download the official Cram app for free >

  • Shuffle
    Toggle On
    Toggle Off
  • Alphabetize
    Toggle On
    Toggle Off
  • Front First
    Toggle On
    Toggle Off
  • Both Sides
    Toggle On
    Toggle Off
  • Read
    Toggle On
    Toggle Off
Reading...
Front

How to study your flashcards.

Right/Left arrow keys: Navigate between flashcards.right arrow keyleft arrow key

Up/Down arrow keys: Flip the card between the front and back.down keyup key

H key: Show hint (3rd side).h key

A key: Read text to speech.a key

image

Play button

image

Play button

image

Progress

1/4

Click to flip

4 Cards in this Set

  • Front
  • Back
1. Pojem práva

nj

bjk

jop

poú

Pojem práva typická definice: právo je soubor platných právních norem pojem právo však nelze jednoznačně vymezit, protože se jedná o multidimenzionální fenomén, o vícevýznamový(polysémní) výraz podstatou právní regulace je stanovení práv a povinností a zajištění vynutitelnosti jejich dodržování Immanuel Kant: Právníci nevědí, čím se zabývají, protože nejsou schopni vymezit, co právo vlastně je. sv. Augustin: Každý ví, co je právo, uspokojivě to definovat však nedokáže nikdo (nebo přinejmenším to nikdo dosudnedokázal). Knapp: Na otázku „co je právo“ je možno odpovědět dvojím způsobem:a) právně-filozofickým právní filozofie usiluje o vytvoření obecného pojmu práva, jehož aplikací by bylo možno ve společenskýchnormativních systémech určit ten, který právem je, a rozeznat ho od těch, které právem nejsoub) pozitivistickým právní pozitivismus pozoruje společenské normativní systémy a ten, který je jako právo uznáván adodržován (tj. ten, který jako právo platí), považuje za právo → tautologie (definice do kruhu) pro pojem právo neexistuje jedna definice, pokud chceme právo definovat, musíme definovat všechny jeho roviny (aspekty)– demonstrativní výčet:1) normativní (regulativní) aspekt právo jako normativní systém pravidel regulujících chování lidí právní dogmatika, lingvistický přístup; právo jako „legislativa“, resp.jako soubor pravidel lidského chovánísankcionovaných státní mocí, která jsou sepsaná v zákonech a jiných právních předpisecha) normativnost → objektivní právo (právo jako soubor právních norem, příkazů, zákazů a dovolení) normativní charakter práva je specifický a výchozí, ale ne jediný samy normy nemohou právo vyčerpat, protože pak by to byl mrtvý systém pravidel bez významub) regulativnost → účelem je regulovat společenské vztahy, chování lidíc) formální určitost → právo je vyjádřeno v určitých pramenech práva, které jsou stanoveny státem jsou to “nositele” pravidel (zákony, jiné právní předpisy, vyhlášky, obecně závazná normativní pravidla,precedenty, rozhodnutí soudů, smlouvy atd.), většinou podávány písemně (jinak by bylo právonepředvídatelné)d) uznání státem → instituce jsou státem uznány, pravidla formálně určitá, mají specifický charakter stát sice není úplně univerzální instituce veřejné povahy, protože narůstá význam nadstátních (EU) ipodstátních (obce) institucí, ale všechny ostatní instituce (nadstátní i podstátní) jsou odvozeny od státu vytváření práva = nejen formální vytvoření právní normy parlamentem, ale i propůjčení státní moci kprosazení norem vytvořených jinak (např. lokální právní normy, precedenční právo, obyčejové právo atd.)e) závaznost → obecná povinnost plnit příkazy, zaručeno státním uznáním norem spolky, církve, aj. Nemají normativní charakter, pouze regulují život jednotlivých skupin, nejsou závaznéf) vynutitelnost → moc státu donutit adresáty práva k plnění příkazů z práva vyplývajících morální normy, pravidla slušného chování – nejsou součástí normativního práva, nejsou vynutitelné2) sociální aspekt→law in action rozšířil se hlavně z amerického právního realismu právo má společenský charakter (vzniká a působí ve společnosti, a následně ovlivňuje a reguluje chováníspolečnosti)• společnost má značný vliv na obsah právních pravidel a na výsledek normativní regulace právo je živý organismus• otevřený normativní systém, který je v nepřetržité interakci se společností vyvíjí se nejen formální tvorbou právních norem, ale i spontánním působením společenského vývoje právo jako systém společenských vztahů nepostačuje zabývat se pouze legislativou, důležité je zkoumat„živé právo“, jak se skutečně realizuje v životě, jak se interpretuje, uplatňuje a vynucuje → zkoumání právasociologickými metodami smysl existence práva – normotvůrce má určité cíle a představy a snaží se ovlivnit chování lidíprostřednictvím pozitivní a negativní motivace3) axiologický aspekt jako celek se právo vyznačuje axiologickým charakterem, odráží určité hodnoty a směruje k jejich naplnění• má být „spravedlivé“, v souladu s převládající soustavou hodnot ve společnosti• klíčový a praktický význam má morálka (tj.soubor pravidel lidského chování v dané společnosti) některé systémy (technické normy, sport, cizí jazyky) nemají hodnotový charakter – nemůžeme jehodnotit z axiologického hlediska, jsou prostě definovány a platí4• výjimkou jsou lhůty (stanoveny např. z důvodu organizace, specifikace postupu), které souvisejí shodnotou jistoty – mají do jisté míry axiologický charakter hodnoty chápeme z hlediska práva jako finální účely právní regulace, jako výsledky hodnocení určitýchpotřeb• Nelze je chápat jako pouhé prostředky na budování účelů!• Měly by mít objektivní charakter, ale jsou proměnlivé, závislé od jejich tvůrce4) mocenský aspekt právo jako prostředek realizace státní politiky, státní moci• kde existuje politická organizace moci, tam existuje právo (sloužící k zajištění moci) právem může být za určitých podmínek moc i omezována (koncepce právního státu) v historii právo5) informační aspekt právo jako nositel informací; právo vyznačující se sdělností (význam práva v tomto smyslu stoupá) aby se lidé mohli chovat podle práva, musejí vědět, jak se mají chovat (právo by nemohlo působit, kdybynebylo sdělné)• neznalost práva neomlouvá, ALE informace o právech a povinnostech musí být k nalezení právo jako systém je jazykovým výrazem (plní i funkci sémantickou a pragmatickou)• jeho mluvčím je tvůrce (zákonodárce) a jeho recipienty jsou adresáti právní normy právo svým adresátům ukládá, jak se mají chovat, a zároveň je informuje o tom, jak se mají chovat• mediem přinášejícím informaci je právní předpis, příp. Precedenční rozhodnutí atd.• Ale pro adresáty je závazné nikoli momentem seznámení, ale pouhou možností seznámení(tj.promulgací ve Sb. z.)a)informace pro adresáty – aby věděli, jak se chovat, co je právní a co protiprávní hlavním zdrojem poznání práva v dnešní době není studium sbírek zákonů a předpisů, nýbrž právoseznatelné v rozhodování státních orgánů, v konkrétních (medializovaných) kauzách apod.b)informace pro tvůrce-zpětná vazba (o dodržování,efektivnosti pravidel)–monitorování nutnosti změn atd.6) psychologický aspekt právo není jen to, co je napsáno v knihách, ani to, jak se projevuje ve společenských vztazích• právo je také to, co mají lidé ve svém vědomí; rozhodující jsou ta pravidla, která lidé znají aakceptují, souhlasí s nimi a jednají podle nich, třeba i podvědomě internalizace (zvnitřnění) pravidel• i když si lidé myslí, že jednají svobodně, ve skutečnosti často pouze následují internalizovanápravidla• s tím souvisí informační aspekt – zkoumání způsobů a cest, kterými se lidé pravidla učí apřijímají právní vědomí jednotlivce, skupinové vědomí, veřejné mínění patří sem i motivace k dodržování práva (pozitivní i negativní)Explikace (nikoli definice) pojmu práva [Knapp] právo je formálně sdělný společenský normativní a regulativní systém, který je vytvářen nebo uznáván státem k dosaženíurčitých společenských účelů a k prosazení a ochraně určitých obecných společenských zájmů a jehož normy jsou vynutitelnéstátní mocíA. právo a moc• problém vztahu moci a práva je metaprávní, tzn. Nelze ho řešit pouze v mezích systému práva prastará právně-filozofická otázka – teoretické řešení je nepochybné, historicky však řešitelná není• moc = možnost donutit někoho, aby se choval určitým způsobem, i když se tak sám chovat nechce (a postihnout hosankcí za to, že se tak nechová)• moc se ve vztahu k právu uplatňuje dvojím způsobem: a) moc stanovit obecná závazná pravidla lidského chování → moc tvořit právo b) moc přinutit adresáty práva, aby dodržovali právo → moc vynucovat právo• moc je pro právo nezbytná, je jeho pojmovým znakem, bez moci by právo nebylo právem R.Stammler: „moc potřebuje myšlenku práva, aby se ospravedlnila, a právo naopak potřebuje moc, aby seprosadilo“5• právo nutně implikuje moc, ale právo ≠ moc kdo má moc, ten ještě nemá právo (R. Stammler: „právo silnějšího je největší bezpráví“) Cicero: „Summum ius – summa iniuria“ (vrchol práva = vrchol bezpráví) – příklad: vojevůdce uzavřelpříměří na 30 dní a pak v noci je porušoval s odůvodněním, že bylo uzavřeno na 30 dní a nikoli na 30 nocí(obecný význam nespočívá v chytráctví věrolomného velitele, ale v tom, že přesným dodržovánímprávního příkazu lze působit bezpráví) svévolnému uplatňování moci jako práva čelí „idea práva“, resp.idea spravedlnosti• praktický (politický) problém – korektivem práva (systému nadaného mocí) je ideální systém(nenadán mocí)o řešení – autocensura, resp.autokorektura moci saméB. právo a vůle• právo je systém normativní, tj.systém příkazů, zákazů a dovolení, které jsou svou sociální a psychologickoupodstatou projevy vůle, a tento systém působí na vůli lidí, působí na lidi, aby se nějakým způsobem chovali, resp.abyse nějakým způsobem nechovali• přirozenoprávní x pozitivistické chápání práva• problém vůle vstupuje do právní vědy kolem pol. 19. st. (s rozmachem sociologie) → volitivní koncepce práva Marxovo chápání práva – jako na zákon povýšeného projevu vůle vládnoucí třídy R. Stammler – právo = „neporušitelná originárně zavazující vůle“, právo ≅ volonté générale• myslí se oboustranná neporušitelnost (adresátem i tvůrcem)• originární je tím, že není omezena jinou vůlí, tj.že sílu zavazovat adresáty práva čerpá sama zesebe• právo dnes nebývá definováno geneticky, t tj. Svým původem, ale spíš svými pojmovými znaky nelze však pochybovat o volitivním charakteru práva (nejde ovšem o vůli psychickou, nýbrž o vůlispolečenskou) J.J.Rousseau – odlišil volonté générale (obecnou vůli) od volonté de tous (vůli všech jedinců)• vůle obecná dává vznik právní normě, vytváří se složitým zákonodárným procesem (něco jakostřetávání a skládání individuálních vůlí na způsob vektorového sčítání)C.komponenty pojmu práva přes různost definicí práva lze izolovat některé prvky obsahu (intenze) pojmu práva:a)právo je společenským systémem (systémem společenských příkazů, zákazů a dovolení) jeho pořádacím principem je nikoli bytí (sein, to co je), ale „mětí“ (sollen, to co má být) někteří povinnosti dodržují, jiní nedodržují, ale všichni je mají dodržovatb)právo souvisí s mocí (moc příkazy dávat a moc vynutit jejich s plnění) a se státem (převážně se rozumí mocstátní) stát jako právotvorný subjekt a zároveň jako jediný subjekt vynucující právoc) právo jako závazný a vynutitelný systémd) právo jako dynamický a cílený společenský systém v právu existuje účel a zájem (sociologické hledisko) právní norma je vždy vydávána k dosažení nějakého účelu a v určitém společenském zájmue) právo disponuje právotvornou vůlí (ve smyslu obecné vůle, tj.rousseauovské volonté générale)D. shrnutí a závěry právo je systém:a) otevřený – ve vývoji společnosti do něho neustále vstupují nové právní normy a jiné z něho vystupují,přestávají platitb) dynamický – může být definován jen se zřetelem k určitému parametruc) cílený – neboť cílevědomě působí na společnost za účelem udržování její homeostáze (resp.udržování nízkéúrovně společenské entropie)

bjh