• Shuffle
    Toggle On
    Toggle Off
  • Alphabetize
    Toggle On
    Toggle Off
  • Front First
    Toggle On
    Toggle Off
  • Both Sides
    Toggle On
    Toggle Off
  • Read
    Toggle On
    Toggle Off
Reading...
Front

Card Range To Study

through

image

Play button

image

Play button

image

Progress

1/32

Click to flip

Use LEFT and RIGHT arrow keys to navigate between flashcards;

Use UP and DOWN arrow keys to flip the card;

H to show hint;

A reads text to speech;

32 Cards in this Set

  • Front
  • Back
KOMBINACE POTRAVIN
Kombinování potravin má velký význam z hlediska fyziologie
zpracování potravy v zažívacím traktu. Podíváme-li se na
tento problém podrobněji, zjistíme následující.
BÍLKOVINY se začínají trávit v žaludku za pomoci kyselých
žaludečních šťáv.
TUKY jsou rozkládány až v tenkém střevě v alkalickém
/zásaditém/ prostředí. V žaludku se chovají netečně
a neovlivnňují proces trávení ani bílkovin, ani škrobů.
CUKRY /též škroby,sacharidy .../ se zpracovávají v tenkém
střevě a potřebují zásadité prostředí. V kyselém prostředí
podléhají cukry rychlému kvašení.
Jaké kombinace potravin jsou vhodné?
BÍLKOVINA A TUK MOHOU BÝT KONZUMOVÁNY NAJEDNOU
Bílkovina se štěpí v žaludku a tuk až v tenkém střevě.
2. CUKRY A TUK MOHOU BÝT KONZUMOVÁNY NAJEDNOU
Cukr ani tuk se nezpracovávají v žaludku, ale až v tenkém
střevě v alkalickém prostředí. Navíc pod vlivem různých
enzymů, takže se navzájem nijak neovlivňují.
Jaké typy potravin nekombinovat?
NEKOMBINOVAT ŠKROBY S BÍLKOVINAMI
(zde je jedna výjimka:jednoduché cukry s hydrolyzovanými -
štěpenými bílkovinami kombinovat lze).
Cukry musí čekat v žaludku, až se částečně natráví
bílkovina, což trvá řádově od 90 do 120 minut. Mezitím
však začnou kvasit.
4. NEKOMBINOVAT ŠKROBY A „ KYSELÉ" OVOCE
V kyselém prostředí ŠKROB začne kvasit.
Jestliže současně konzumujete „klasickou smíšenou stravu"
ve velkém objemu obsahující všechny tři živiny, a ještě
k tomu nevhodně kuchyňsky upravované, musíte vždy trpět
zažívacími obtížemi. A to tím většími, čím větší k tomu
máte dispozice nebo čím jste starší.
Příklady vhodné kombinace potravin:
A) BÍLKOVINA A ZELENINA (BEZ MAJONÉZY):
dušenou či spařenou zeleninu — s vařenou rybou nebo
s krevetami či humrem
totéž s kuřecím masem
čerstvá zelenina s vejcem a sýrem
vařená ryba nebo dušený králík s dušenou mrkví a cukínou
B) BÍLKOVINA A KYSELÉ OVOCE:
míchané ovoce s ořechy
ovocný salát z kyselého jižního ovoce (ananas, kiwi, grep,
pomeranč) se sýrem nebo kuřecím masem
maso a syrová papája
C) BÍLKOVINA A TUK:
dušená ryba zalitá trochou čerstvého másla
dušené kuře se zakysanou smetanou
D) BÍLKOVINA, ZELENINA, TUK:
v podstatě jako v bodě A, kde je do salátu použit olej, na
dušenou zeleninu máslo a pod.
E) BÍLKOVINA, TUK, KYS. OVOCE:
maso pečené s jablky, drůbež s dušenými pomeranči
pstruh s čerstvým máslem kapaný citronem
F) ŠKROB A TUKY:
chléb s máslem — pečivo s máslem
brambory s máslem
G) ŠKROB A ZELENINA
brambory a dušená mrkev, bramborový salát bez majonézy
těstoviny se zeleninou
H) ŠKROB, TUK A ZELENINA:
těstoviny se zeleninou a kečupem a olejem
Kombinace a doporučení
Jak jíst maso?
Pokud budete chtít jíst maso, jezte ho samotné a přitom
nepijte! Budete-li jíst k masu čerstvou zeleninu, tak
raději menší množství - předejte tak nadýmání. Nejlépe je
k masu jíst zeleninu dušenou či spařenou. Bude-li masa
hojně, snězte k němu papaju nebo po něm ananas (trávicí
enzymy!) anebo použijte zažívací enzymy, nejlépe Pepsin
HCl.
Máte-li přecitlivělý žaludek, jezte zeleninu krátce
dušenou, maso pouze dušené.
Trávení bílkovin při kombinaci se sacharidy.
Začíná v žaludku. Bílkoviny vyžadují pro své trávení kyselé prostředí. Takové prostředí zajišťuje kyselina chlorovodíková, která je produkována žaludečními žlázami okamžitě po příchodu bílkoviny do žaludku. Kyselina chlorovodíková také aktivuje enzym pepsinogen. Tento proces okamžitě zastavuje trávení škrobů. Skoro každá potravina obsahuje protein, ovšem pokud mluvíme o bílkovině v rámci vhodné kombinace potravin, pak máme na mysli koncentrované proteiny jako ořechy, semena, sýr, maso. Trávení bílkovin v tenkém střevě již probíhá v mírně alkalickém prostředí za pomocí enzymu trypsinu. Přítomnost nestráveného škrobu v žaludku narušuje trávení bílkoviny. Když jíme škroby samostatně, pak náš žaludek produkuje jiné trávicí šťávy, než když jíme bílkoviny a proto by jsme tyto dvě potraviny neměli kombinovat v jednom jídle.
Trávení škrobu
Začíná v ústech za pomocí enzymu Ptyalinu, trávení pak pokračuje v žaludku. Ptyalin vyžaduje ke své práci spíše alkalické prostředí, je znehodnocován už jen slabou kyselinou, obsaženou např. v kyselém ovoci, octu, kávě či čaji. Nesprávná kombinace kyselé potraviny a škrobu pak může vyústit v následnou fermentaci potraviny ve střevě. Jestliže totiž vinou špatné kombinace potravin nemohou enzymy štěpící potravu správně fungovat, pak dochází k nedokonalému trávení a k rozkladu zbytků nestrávené potravy pomocí bakterií, výsledkem je pak buď fermentace či hnilobné procesy. Vedlejším produktem bakteriálního rozkladu jsou různé jedovaté produkty jako např. etanol, octová kyselina a další.
Jak je to tedy u kombinovaných potravin při trávení?
Potraviny, které obsahují kombinaci škrobu a proteinu (luštěniny, obiloviny a další) nejsou pro trávení takovou zátěží, jako když jsou současně konzumovány potraviny s protikladnými nároky na trávení. Tělo je schopno přizpůsobit trávicí šťávy (sílu i načasování) požadavkům na trávení kombinovaných potravin. První odpovědí je sekrece téměř neutrální šťávy pro potřebu trávení škrobu. Jakmile je žaludeční trávení škrobu dokončeno (asi po 2 hod.), pak je započata produkce kyseliny chlorovodíkové pro trávení bílkoviny. Tyto dvě fáze neprobíhají současně. Sekrece je důkladně přizpůsobena (jak charakterem, tak i načasováním), tak aby bylo zajištěno správné trávení těchto kombinovaných potravin.

Tyto kombinované potraviny nejsou ideální, protože bývají často tepelně upravovány a tím se zhoršuje jejich stravitelnost. Nejsnáze se tráví tepelně neupravená potrava.
Carbohydrates vs. Starches - what is the difference?
Often time's starches and carbohydrates are considered the same, however there is a distinct difference.

A starch is a carbohydrate that has low or no water content; i.e. breads and potatoes.
All starches are carbohydrates but not all carbohydrates are starches.
Foods like fruit are considered a carbohydrate because of their high sugar content but they are not a starch because of their high water content.
The higher the water content in food the easier it is to digest.
Proč živočišné bílkoviny?
Živočišné bílkoviny jsou považovány za kvalitnější než obilné nebo bílkoviny ze zeleniny, protože obsahují veškeré esenciální aminokyseliny, obsahují je ve vyšší kvalitě a spolu s esenciálními mastnými kyselinami jsou zde obsaženy také v těch správných proporcích a poměrech, které naplánovala matička příroda. Ten poslední bod je klíčový.

Neříká se jim esenciální jen tak. Kdybychom nebyli předurčeni k jezení zvířat, tyto esenciální nutrienty by nebyly potřebné pro naše normální metabolické a hormonální fungování. Byly by volitelné a namísto nich bychom měli esenciální celulózové a sojové požadavky
Proč není vegetariánství přiřozené?
Strava se spoustou zeleniny je zdravá – nezbláznil jsem se – a neznamená to, že vegetariánská strava je ta nejzdravější. Jelikož vegetariáni vyrábějí neuvěřitelné kombinace jídel, aby nahradili základní živiny, které by se daly dostat z živočišné potravy, mohou skončit u stravy, která je metabolickou pohromou: nedostatečný příjem bílkovin, neúplné aminokyselinové profily, nerovnováha esenciálních mastných kyselin, příliš mnoho cukru a rafinované mouky, příliš mnoho cukrů kombinovaných s přílišným množstvím potravinového tuku, příliš mnoho fytoestrogenových složek ze sojových náhražek... Mohl bych pokračovat.
Proč ne fruktózu?
Pokud bych mohl, dal bych mistrovský opasek kolem pasu koncentrovaným zdrojům fruktózy jako té nejhorší složce moderního stravování. Pokud byste neudělali nic jiného, než vynechali ze stravy cukr a glukózo-fruktózový sirup, pravděpodobně byste skončili se slušnou postavou. Ale to svinstvo je všude a ve všem.

Podle nespočetných studií je fruktóza ve stolním cukru hlavním viníkem, který způsobuje rezistenci vůči inzulinu – fruktóza, prosím pěkně, ne moje nebohé sloučeniny glukózy a škrobu, které byly neprávem zařazeny do stejné kategorie kvůli té nedávné štvavé kampani zaměřené proti všem cukrům.

Článek v časopise American Journal of Clinical Nutrition nahlédl hlouběji do metabolizmu fruktózy. Výsledky naznačují, že fruktóza se, na rozdíl od glukózy, má tendenci metabolizovat na tuk ve vašich játrech. Na zvířatech vytvářela fruktóza následující odezvu: rezistence na inzulin, zhoršená tolerance glukózy, vysoká hladina inzulinu, vysoká hladina triglyceridů a hypertenze.
Proč ne transmastné kyseliny?
Tyto sloučeniny jsou v vlastně rostlinné oleje, ke kterým byla procesem zvaným hydrogenace přidána molekula vodíku. To zpevňuje jejich strukturu a prodlužuje dobu trvanlivosti – obojí je skvělé, pokud jste výrobce konzervovaných pochutin.
Tato chemická úprava je však taky činí tak problematickými z pohledu nadšence zdravého životního stylu. Trans tuky jsou v podstatě nepřirozené, zmutované tuky, které zvyšují celkovou hladinu cholesterolu a hladinu toho špatného (LDL), zvyšují C-reaktivní protein, snižují hladinu dobrého cholesterolu (HDL), a jako takové představují zásadní rizikový faktor onemocnění kardiovaskulárního systému.

No a pokud vám záleží jen na vzhledu, ne na zdraví? Trans tuky prokazatelně narušují nakládání s glukózou, podporují inzulinovou rezistenci a způsobují abdominální obezitu.(1)
VLDL
very low density lipoprotein (or VLDL). You don't want VLDL. It causes problems (like cardiovascular disease). Fortunately, only about 1 out of 24 calories from glucose that are processed by the liver turn into VLDL. If glucose were the only thing you ate that produced VLDL, it would be a non-issue.
Rozdíl mezi cukrem a kukuřičným syrupem
Sucrose is 50% fructose and HFCS is 55% fructose (which is high compared to normal corn syrup, but pretty normal when compared to cane sugar). The remainder of each is glucose, which we discussed above.
Proč je fruktóza špatná?
In most cases, fructose is bad for you because of how it's processed by the body. Fructose can only be metabolized by the liver, which is not a good thing. This means a greater number of calories—about three times more than glucose—are going through liver processes and that results in a much higher production of VLDL (the bad cholestoral mentioned earlier) and fat.
It also results in a higher production of uric acid and a lot of other things you don't want, which is believed to lead to fun stuff like hypertension and high blood pressure.
Trávení fruktózy a reakce mozku?
On top of that, fructose consumption negatively changes the way your brain recognizes your consumption. This is because your brain resists leptin, the protein that's vital for regulating energy intake and expenditure (which includes your keeping your appetite in check and your metabolism working efficiently). As a result, you keep eating without necessarily realizing you're full. Your brain doesn't get the message that you really consumed much of anything and so it still thinks you're still hungry.
Má fruktóza nějaká pozitiva?
If you're a professional athlete, for example, it can actually be helpful. HFCS actually repletes your glycogen supply faster, which is useful when you're burning it off, so the use of HFCS in sports drinks actually has a practical purpose for those who can quickly burn it off. It's not so helpful for those of us whose life focus is not physical activity—unless we find ourselves in a situation where we need fast energy that we're going to quickly burn off.
Proč fruktóza tolik nevadí v ovoci?
How is that possible if fructose is almost always bad? This is because fruit, in its natural form, contains fiber. Fructose doesn't provide a satiety alert to let your brain know to tell you to stop eating, but fiber does this to a high degree. This is why you can eat fruit—despite the fructose content—without experiencing the same problems as, say, drinking a sugary soda.
Proč tuk není takový problém?
Your body can efficiently process and excreted fat, so fat intake isn't a huge issue by default. Nonetheless, the past 40 years brought us a low-fat craze. Fresh food can still taste good without a higher fat content, but processing low-fat food makes it taste like crap. Companies understand this, and so they add a bunch of sugar (and often salt) to fix that problem. This process essentially exchanges fat your body can actually use for fructose-produced fat that it cannot.
Lipogeneze
Lipogeneze neboli novotvorba tuku.tělo je v případě dlouhodobé diety s nízkým energetickým příjmem nastaveno tak, aby si uložilo co nejvíce nových tukových zásob, které Vy chcete naopak (Sisyfovsky) zredukovat. Co jsme tu ale ještě nezmínili, je fakt, že po opravdu velmi energeticky chudé dietě je tělo dokonce schopno vytvořit nové tukové buňky!
Další velmi nepříjemnou zprávou je ta, že organismus posuzuje dostatek tukových zásob nikoliv dle počtu adipocytů, ale dle jejich velikosti! V praxi to znamená, že při hubnutí se tukové buňky smršťují a vyprazdňují své zásoby. Po navrácení se do normálního energetického příjmu se tyto zásoby obnovují, ale jelikož si tělo vytvořilo další adipocyty, přibere člověk více. Nepřipomíná Vám to něco? Ano, je to typický důsledek, který si s sebou nesou chroničtí dietáři končící o pár kilo těžší než před onou dietou.
Hormon Leptin
Dříve si odborníci na fyziologii mysleli, že tuková tkáň je de facto velmi neaktivní soubor buněk (k tomuto tvrzení přispívá fakt, že tuková tkáň je velmi špatně prokrvena). Na konci minulého století se ale přišlo na to, že tuková tkáň není tak neaktivní, jak se myslelo. Adipocyty produkují již zmíněný hormon leptin, který se spolupodílí na pocitu nasycenosti v hypotalamu. Když se sníží hladina leptinu v krvi, signál pro mozek je jasný - máme nedostatek jídla (resp. tukových zásob). Tím se zvýší mimo jiné chuť k jídlu a organismus se přeorientuje na konzumaci jídla. Pokud je již vytvořeno dostatek zásob, hladina leptinu se zvýší a mozek dostává opačný signál - jídla máme dostatek, přestaň jíst. Z tohoto jednoduchého důvodu jsou lidé na nízkokalorické dietě neustále hladoví, mají zvýšený apetit a bývají velmi nervózní. Nastává tu nyní logická otázka: "Proč se tedy obézní lidé stávají ještě obéznějšími a hladovějšími?" Odpověď je stejně tak jednoduchá. Ti lidé, kteří se přejídají, mají v krvi nadbytek leptinu, který by měl logicky utlumit pocit nenasycenosti, nicméně buňky na leptinu závislé se postupem času stávají tzv. leptin-rezistentní neboli na leptin přestávají reagovat. Stejná situace nastává i u hormonu jménem inzulín.
Inzulín
Inzulín, jak již bylo mnohokrát řečeno, je hormon slinivky břišní. Inzulín je intrabuněčným přenašečem pro molekulu glukózy. Pokud je někdo závislý na sladkém, jeho konzumací dává slinivce neustálý podnět k produkci inzulínu. Nastává podobná situace jako u leptinu: buňky se stanou k inzulínu rezistentní. Tím se vytváří ideální prostředí pro rozvoj cukrovky druhého typu. Nyní jsme sice odběhli od hubnutí, ale tento malý úvod k inzulínu a leptinu Vám pomůže pochopit následující fakt. Když jste obézní inzulín-rezistentní člověk, ideálním tahem, jak tuto situaci zvrá***, je úprava životosprávy (správná výživa a dostatek fyzické aktivity). Tak se postupem času buňky stanou opět inzulín-senzitivní. Jenže stejná situace nastává i při nízkokalorické dietě, která poskytuje minimum sacharidů. Toto minimum v těle způsobí to, že buňky začnou vyloženě po sacharidech lačnět a tím se stanou ke glukóze o to vnímavější. Doteď je vše stále v pořádku. Horší zpráva je, že buňky, které jsou vnímavé na inzulín, nejsou jenom ty svalové, nýbrž i ty tukové. Pokud toto spojíme s dlouhodobě velmi nízkým energetickým příjmem, je problém na světě.
Adaptace metabolismu na nepřiměřenou kalorickou restrikci
fyziologických změn, které při špatně nastaveném energetickém příjmu nastávají:
hormony štítné žlázy ↓
energetický výdej ↓
termický efekt potravy ↓
beta-oxidace mastných kyselin ↓
proteosyntéza ↓
glykogenogeneze ↓
efektivita trávicího systému ↑
lipogeneze ↑
ostatní hormony
Hormony štítné žlázy (tyroidní hormony)
V první řadě tu máme hormony štítné žlázy, a to trijodtyronin (T3) a tyroxin (T4). Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo má sníženou funkci štítné žlázy, jistě víte, jak takový člověk, pokud nebere určené medikamenty, snadno přibírá. Dotyčný Vám určitě tvrdil, že bez prášků přibíral snad i ze vzduchu. To je jasný důkaz toho, za čím hormony štítné žlázy stojí - jsou alfou a omegou rychlosti našeho metabolismu a fyziologických reakcí v těle. Pokud je jejich sekrece nedostatečná, či nadbytečná, dochází k patofyziologické situaci (hypo- či hyperfunkce ŠŽ) s plnými důsledky. A jak je to s nízkokalorickou dietou po delší dobu? Jelikož je tělo rádo tzv. "na svém" neboli v homeostáze (ve stavu, ve kterém mu to nejvíce vyhovuje - geneticky předurčené), snížená produkce tyroidních hormonů donutí organismus, aby došlo ke zpomalení metabolismu a vytvoření co nejideálnějšího prostředí pro navrácení Vaší hmotnosti do minulého bodu (tzv. "sticky point"). Většina dalších fyziologických změn má právě přímou či nepřímou souvislost se štítnou žlázou.
Energetický výdej a termický efekt potravy
Energetický výdej má přímou souvislost s hormony ŠŽ. Pokud je tělo nastaveno na "šetřící režim", snaží se se omezit nadbytečný výdej energie. Tělo se stává vysoce efektivním nástrojem. Možná se nyní ptáte: "Vždyť skoro ve všech oblastech života je dobré být co nejefektivnější, tak proč je to teď špatně?" Je to špatně z toho důvodu, že čím je buňka efektivnější ve využívání energie, tím více je schopná si také té energie uložit (zdravíme adipocyty - tukové buňky).
Druhou změnou je pokles termického efektu potravy. Termický efekt potravy je pojem, který značí množství energie, kterou tělo spotřebuje při trávení a metabolismu živin. Termický efekt sacharidů, bílkovin a tuků se odhaduje na 5 - 10 %, 20 - 30 %, respektive na 1 - 3 %. V praxi to znamená, že když přijmete např. 100 g sacharidů, tak na jejich strávení a metabolismus se spotřebuje cca 20 - 40 kcal (1 g sacharidů počítáme jako 4 kcal). Za normální situace se odhaduje, že za celý den tělo vlivem termického efektu použije cca 10 % přijaté energie. Při nízkokalorické dietě se však tělo snaží ušetřit jakékoliv extra námahy a mrhání energie na metabolismus daných živin a může tak použít např. jen polovinu energie, než používá za normálních okolností.
Proteosyntéza a hubnutí.
Proteosyntéza neboli tvorba bílkovin. Tento pojem má mnoho lidí spojeno hlavně se svalovou proteosyntézou, neboli tvorbou svalových bílkovin de novo. Tvorba bílkovin ale probíhá i v játrech. Nicméně proteosyntéza jako taková je metabolický proces, který vyžaduje hodně energie. Z tohoto důvodu je při nízkokalorické dietě velice obtížné udržet, či dokonce budovat svalovou hmotu. Proto je nesmyslné uškrtit energetický příjem na velmi nízké hodnoty.
Glykogenogeneze
okud jste se u beta-oxidace osypali, nyní jste zřejmě dostali lehký infarkt. Opět jednoduše vysvětlím. Glykogenogeneze je česky proces tvorby glykogenu (zásobní polysacharid uložený ve svalech a játrech). Tento proces zná spousta kulturistů, kteří si po náročném tréninku dopřávají gainer kvůli rychlému doplnění glykogenových zásob. Jedná se o důležitou činnost, která zajišťuje tělu dostatek energetického substrátu v podobě glukózy, kterou při fyzické aktivitě organismus využívá. Pokud jsou naše glykogenové zásoby na nízké úrovni, náš výkon se na stejně nízkou úroveň posune také. Nedostatek glykogenu znají hlavně vytrvalostní sportovci, kteří při kritickém vyčerpání glykogenových zásob upadají do stavu totální nekontrolovatelnosti svého těla (v maratonské hantýrce dostanou tzv. zeď). Při dlouhodobé nízkokalorické dietě se tělo soustředí hlavně na obnovu ztracených tukových zásob a omezuje novotvorbu glykogenu. Z tohoto důvodu se všichni na drastické dietě cítí po několika dnech či týdnech velice vyčerpaní a mají hypoglykemické stavy, kdy by snědli nejradši celou ledničku i s termostatem.
What’s Wrong with Beans and Legumes
Like grains and pseudograins , legumes contain phytic acid. Phytic acid binds to nutrients in the food, preventing you from absorbing them. It doesn’t steal any nutrients that are already in your body, but it does make that bowl of lentils a lot less nutrient-dense than the Nutrition Facts panel would have you believe.Per unit of mass , most nuts actually have a little more phytic acid than most grains and beans. So why are nuts fine to eat, but lentils are problematic?Rather than labeling any amount of phytates as harmful, it’s more precise to say that the effects on the body depend on how much you eat. In fact, phytic acid may even have some health benefits in small amounts, so it’s not accurate to dismiss it as nothing but a toxin to avoid. The key is in how much you eat: this is why nuts are fine in moderation, while legumes and beans are discouraged.The difference is that nuts and kale aren’t staple foods in most people’s diets – if you were relying on almonds as a chief source of nutrition, which hopefully you aren’t , you’d suffer from the same problems.Beans and legumes, unlike nuts and vegetables, are the primary source of calories for many people around the world, and eating foods so rich in phytic acid as nutritional staples is quite unhealthy.In addition to their phytic acid content, legumes are also FODMAPS , meaning that they contain a type of carbohydrate called galaco-ligosaccharides that can cause unpleasant digestive problems for some people, especially people who already have IBS or similar digestive problems. Potentially toxic lectins are highest in grains, legumes, and dairy. In the body, lectins damage the intestinal wall, contributing to leaky gut, with all its associated digestive and autoimmune problems. While many lectins can be destroyed by proper preparation methods (more on this below), most people find these cooking methods irritatingly laborious, and it’s almost certain that any beans or legumes you buy in a restaurant won’t be cooked this way. Thus, making beans and legumes a regular feature in your diet can significantly contribute to gut irritation and permeability.peanuts also bring a new guest to the party: aflatoxins. Aflatoxins aren’t actually part of the peanut itself; they’re produced by a mold that tends to grow on peanuts (as well as other non-Paleo crops like corn). This mold thrives on crops stored in warm, humid places, and it’s so difficult to eliminate that the FDA has declared it an “unavoidable contaminant .” Organic or all-natural brands of peanuts and peanut butter aren’t any better, since the peanuts still have to be stored and transported.
Soy unhealthy?
Soy is beloved by the modern diet industry because it’s cheap to grow and incredibly easy to flavor and process into almost anything. s well as the same lectins and phytic acid as other legumes, soy has one particular nasty downside: phytoestrogens . Like environmental estrogens , these chemicals mimic the action of estrogen in the body. In men, this hormonal imbalance can cause the development of typically “feminine” traits like breasts and fat deposits on the hips; in women, it can impair fertility and lead to all kinds of menstrual and other reproductive problems. Most alarmingly, phytoestrogens have been linked to breast cancer and disruption of normal thyroid function .
Soy protein powder unhealthy?
Soy protein powder is even worse: this is a completely processed, artificial non-food that shouldn’t be part of anybody’s diet. Skip the post-workout shake and boil yourself up a few eggs or grab a can of sardines instead: there’s no reason why anyone needs to gulp down a massive dose of processed soy product every day, and there are plenty of reasons not to.
Why asians eat lot of soy and are healthy?
traditional Asian cuisine relies much more on fermented foods: it’s possible to make legumes much more digestible and less harmful by fermenting them.